Pomněnka bahenní     Myosotis palustris

Pomněnka je vytrvalá, 50 – 80 cm vysoká bylina.  Má eliptické, lysé nebo chlupaté listy, Chlupy na obou stranách listu směřují špičkou k vrcholu listu. Květy v mnohokvětých vijanech, světle modré. Kvete v květnu až září. Plody jsou vejcovité tvrdky. Roste na bahnitých březích tekoucích i stojatých vod, vlhkých loukách, v příkopech..Vyhovují jí mokré, zbahnělé, humózní, živinami bohaté půdy. U nás se vyskytují dva poddruhy – pomněnka bahenní pravá (Myosotis palustris palustris), která má hlavní lodyhu hustě chlupatou, listy hustě chlupaté a pouze krátké nadzemní kořenující výběžky, a pomněnka bahenní volnokvětá (Myosotis palustris laxiflora), která má hlavní lodyhu lysou, listy lysé a má četné dlouhé, kořenující nadzemní výběžky.

Přeslička bahenní   Equisetum palustre

Přeslička je vytrvalá, výtrusná bylina, vysoká 10 až 60 cm, vyrůstající z článkovitého oddenku. Lodyhy se zpravidla ve střední části přeslenitě větví. První článek v přeslenu je kratší než příslušná lodyžní pochva na hlavním stonku. Jako u ostatních přesliček se v každém uzlině nachází pochva, což jsou vlastně bočně srostlé přeslenitě uspořádané listy, nahoře mají listy volné konce a tvoří zuby pochvy. Výtrusnicový klas je samostatný, vrcholový, s tupou špičkou. Najdeme ji na vlhkých  loukách, podle břehů, na půdách vlhkých až zamokřených, jílovitých, rašelinných, převážně kyselých nebo jen slabě zásaditých. Celkově roste hojně v téměř celém mírném pásmu severní polokoule. Přeslička bahenní obsahuje jedovatý alkaloid palustrin, který může být nebezpečný zejména pro hospodářská zvířata pasoucí se v místech výskytu této rostliny, ale i pro lidi, kteří ji mohou snadno zaměnit za přesličku rolní, která bývá sbírána jako léčivka. Způsobuje trávící obtíže.

 
Puškvorec obecný    Acorus calamus

 Puškvorec je vytrvalá, výrazně aromaticky vonící, až 1,5 m vysoká bylina. Lodyha je trojhranná. Listy trávovité, asi 2 cm široké, tuhé, na okraji mírně zvlněné. Květenstvím je palice, toulec imituje list. Květy jsou velmi drobné, nenápadné, žlutozelené. Plodem jsou červené bobule, v našich podmínkách se však puškvorec množí výhradně vegetativně. Kvete od června do července. Roste ve stínu podle břehů, v rákosinách, v porostech ostřic. Puškvorec je původní pouze v jižní Číně, již v dávných dobách byl však zavlečen do Indie, odkud se šířil dál. V současnosti roste hojně po celém území ČR, hlavně však v teplejších oblastech, ve vyšších horských polohách chybí. V posledních desetiletích vlivem nepříznivých hospodářských zásahů spíše ustoupil. V léčitelství se používá oddenek – pomáhá při žaludečních potížích.

Rákos obecný    Phragmites australis

 Rákos je nejstatnější vytrvalá tráva v České republice, dorůstající výšky až 5 m. V zemi se zakořeňuje mohutným plazivým oddenkem a kořeny, které prorůstají do značných hloubek. Vytváří stébla dlouhé až 2 m. Listy s dlouhými pochvami jsou rozestavěny ve dvou řadách, na rubu jsou chlupaté a drsné. Stébla jsou zakončena bohatou latou. V půdě vytváří mohutný kořenový systém. Patří k nejproduktivnějším mokřadním rostlinám. Roste na březích stojatých a mírně tekoucích vod, na mokrých loukách a slatinách. Vytváří rozsáhlé porosty (rákosiny). Slouží jako surovina k výrobě celulózy a rohoží, je vhodný pro kořenové čistírny odpadních vod.

Rdesno obojživelné   Persicaria amphibia

Rdesno je vytrvalá obojživelná bylina (suchozemská i vodní rostlina). Vodní rostliny jsou až 3 m dlouhé, kořenující na dně, lodyhy vzplývají pod hladinou. Na hladině vzplývající listy mají až 12 cm dlouhou podlouhle kopinatou čepel na bázi srdčitou a řapík do 5 cm délky. Květenství rozkvétá nad hladinou od června do srpna. Suchozemská rostlina má vystoupavou lodyhu dosahující 50 cm délky. Listy jsou podobné až totožné s vodními rostlinami. Rostliny suchozemské jsou většinou bez květenství. Rdesno roste po celé severní polokouli s převahou v chladnějších pásmech, v teplejších oblastech pouze v horách. U nás roste roztroušeně po celém území, s výjimkou nejvyšších pohoří. Vodní rostliny rostou na klidných nebo mírně tekoucích vodních plochách. Suchozemské rostliny rostou při krajích komunikací, na náspech, úhorech, polích, jsou častější v nížinách.

 
Rdest kadeřavý   Potamogeton crispus

Jedná se o vytrvalé vodní rostliny s oddenky, kořenící ve dně. Kořenující lodyhy jsou často větvené a dlouhé až 200 cm.U některých druhů jsou listy plovoucí na hladině jsou jiné než listy ponořené, některé druhy mají ovšem pouze listy ponořené. Listy jsou úzce kopinaté, po okraji jemně pilovité, celé zkadeřené. Jedná se o jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy. Klásky jsou na krátkých stopkách. Plody na hřbetě bradavčité a zobánek je v délce samotného plodu, ne-li delší. Kvete od května do srpna. Vyskytuje se v celé Evropě a v Asii. U nás  roste po celém území, více v teplejších oblastech. Roste ve stojatých vodách, ve slepých ramenech, tůních, ale i ve vodách tekoucích. Poskytuje vhodný úkryt a potravu pro ryby.

 
Rdest plovoucí     Potamogeton natans

Rdes je středně vzrostlá, statná a vytrvalá vzplývavá vodní bylina. V bahně má uložený silný oddenek, z něhož vyrůstají až 200 cm dlouhé listnaté lodyhy s listy dvojího druhu. Horní jsou okrouhlé plovoucí na vodní hladině a nižší ve vodě ponořené kopinaté listy ještě před květem zanikají. Klasnaté žlutonazelenalé květenství složené z drobných nevýrazných květů vyčnívá na stopkách nad hladinu, někdy polehává na hladině. Kvete od června do srpna až září. Patří mezi nejrozšířenější a lehce určitelné rdesty. Roste zvláště v Evropě, kde se vyskytuje nejčastěji v rybnících, tůních a jiných bahnitých stojatých vodách, má rád alespoň menší proudění vody. Výrazně okysličuje vodu a jeho porostech nacházejí úkryt, místo pro tření i potravu ryby.

 
Rosnatka okrouhlolistá     Drosera rotundifolia

Rosnatka je masožravá rostlina rostoucí nejčastěji v rašeliništích, mokřadech a močálech. V Česku je nejběžnější volně rostoucí masožravou rostlinou. Je to vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů. Listy jsou pokryty načervenalými chlupy, které vylučují lepkavý výměšek. Z jejího středu vyrůstá neochlupený stonek s bílými až růžovými květy. Plody jsou vejcovité tobolky s drobnými semeny. V zimním období rosnatka okrouhlolistá vytváří tzv. hibernaculum - těsně sdružené listy blízko při zemi, což jí umožňuje přestát chladné počasí. Rosnatka je masožravá rostlina. K tomu jí slouží listy opatřené žláznatými chlupy, zakončenými kapičkou lepkavé tekutiny. Pokud hmyz usedne na list, přilepí se a list jej obalí a pohltí. Pak je hmyz rozložen enzymy vylučovanými rostlinou a rostlina z něj získá potřebné živiny, zejména dusíkaté látky nezbytné k růstu. Rosnatka okrouhlolistá patří k silně ohroženým rostlinám.

Růžkatec ponořený  Ceratophyllum demersum

Bezkořenná, zcela ponořená rostlina s rozvětvenou a článkovanou lodyhou, dlouhou asi 50 cm, s tmavozelenými, zřetelně zubatými listy. Vznáší se volně podhladinou a rozvětvuje se do hustých polštářovitých chomáčů. Květy mají krátkou stopku a jsou přisedlé v paždí listenů. Kvete od června do září. Plody jsou vejčité černé oříšky. Semena se vytváří jen zřídka, rozmnožuje se hlavně vegetativně úlomky rostliny a přezimujícími pupeny. Roste ve stojatých a mírně tekoucích vodách. Poskytuje vhodný úkryt a potravu pro ryby. Roste po celém světě.

Šípatka střelolistá

Šípatka je vytrvalá vodní rostlina dosahující výšky 10-100 cm. Je na dně uchycená krátkým silným oddenkem, který se na konci větví v dlouhé výběžky. Listy, které vytvářejí růžice, jsou několika typů. Ponořené vzplývající listy mají čárkovitý až páskovitý tvar a jsou dlouhé do 20 cm. Ty později zanikají a vytváří se listy přechodné. Nakonec se tvoří listy vynořené z vody, které jsou řapíkaté, ostře střelovité. Rostliny vytvářejí přes 100 cm vysoké stvoly. Ty jsou ukončené hroznovitým květenstvím jednopohlavných květů. V dolních přeslenech bývají nejčastěji květy samičí a v horních samčí, které mají stopky až dvakrát delší než samičí. Rostlina kvete od června do srpna. Plody jsou nažky unášené tekoucí vodou, rozmnožuje se i vegetativně. Je rozšířena hlavně v Evropě a v západní Asii, u nás se vyskytuje po celém našem území. Roste ve stojatých a mírně tekoucích vodách, často ve vodních příkopech. V prudších vodách, kde se rozmnožuje pouze vegetativně, vytváří dlouhé čárkovité listy, splývající ve vodě.

 
Sítina klubkatá    Juncus conglomeratus

Sítina je vytrvalá, hustě trsnatá, 30 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, lysá, matná, trávově zelená, ostře rýhová, bez listů. Listen je podobný lodyze a ve svém růstu pokračuje ve směru lodyhy, takže se květenství jeví jako postranní. Květenství je obvykle silně stažené do "klubíčka", květy jsou drobné, šestičetné. Plodem je tobolka. Kvete v červnu až v červenci. Roste na vlhkých loukách,podle  břehů, v bažinách.V ČR je hojně rozšířena od nížin po podhorské oblasti.

Skřípinec jezerní    Schoenoplectus lacustris

Skřípinec  je vytrvalá rostlina s výraznou až 3 m vysokou silnou lodyhou vyrůstající z plazivého oddenku. Lodyha je v průřezu kulatá a ve spodní části ji objímají listové pochvy. Květenství je bohatě větvené, pod květenstvím je dlouhý, špičatý listen. Kvete od června do září. Skřípinec je rozšířen od severozápadu po východ Evropy, u nás se vyskytuje od nížin po střední polohy roztroušeně po celém území. Roste při březích v mírně tekoucích a stojatých vodách s písčitým dnem.

Využívá se jako jedna z vhodných rostlin pro kořenové čistírny odpadních vod.

Šmel okoličnatý        Butomus umbellatus

 Jedná se o vytrvalou,statnou, až 150 cm vysoká, bahenní bylinu s vodorovným a plazivým oddenkem. Stvol je přímý, čárkovité listy v přízemní růžici jsou 30–150 cm dlouhé. Vykvétá od června nápadnými nepravými okolíky postupně rozkvétajících výrazných růžových květů. Šmel okoličnatý patří k ohroženým druhům naší květeny, u nás roste roztroušeně až místy hojně v nižších polohách. Vyhledává mělké stojaté nebo mírně tekoucí vody v teplejších oblastech, roste i na obnažených březích.

Stulík žlutý    Nuphar lutea

 Stulík žlutý je zdobná vytrvalá vodní bylina s tlustým oddenkem plazícím se v bahně a se vzplývavými listy.Čepel listů plovoucích na hladině je široce eliptická, zářez zasahuje zpravidla nejvýše do 1/3 listu. Květy mají 4 – 6cm v průměru, vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách a voní po jablkách. Plodem je vejcovitá tobolka. Plod stulíku zraje nad hladinou, teprve v době zralosti klesá ke dnu. Obývá stojaté a mírně tekoucí  vody – slepá říční ramena, tůně, rybníky i další umělé nádrže. Na zastíněných hladinách nekvete. Je dosti odolný vůči znečištění vody.

Svízel přítula    Galium aparine

 Svízel je jednoletá, 20 – 150cm vysoká plevelná bylina porostlá nazpět ohnutými chlupy a osténky. Listy jsou přeslenité, hrotité s nazpět ohnutými osténky. Květy jsou velmi drobné, bílé. Plody jsou drobné zelené kuličky, které mají háčkovité štětiny. Těmito štětinami se přichytí na srst zvířat nebo oděv lidí, a tak se přemístí na jiné místo. Je to způsob rozšiřování semen, kterému se odborně říká epizoochorie. Svízel roste na polích, podél vodních toků, na lesních a polních cestách, v sadech, křovinách, rumištích, převážně na vlhkých, kyprých, živinami bohatých půdách.

Topol osika    Populus tremula

Osika je opadavý strom, dorůstající výšky do 20 m, s široce rozvětvenou korunou. Kůra je šedá a hladká, později tmavší a v bázi zbrázděná. Listy jsou okrouhlé, široce vejčité, obvykle oboustranně holé, zakončené hrubými zuby na dlouhých zploštělých řapících. Samčí květy mají červené prašníky, samičí květy jsou zelené, rodí se v převislých jehnědách až 8 cm dlouhých, na oddělených rostlinách. Kvete od začátku března do poloviny dubna. Plody jsou malé, zelené tobolky s malinkými semeny v bílých, bavlněných chloupcích. Výskyt: Světlé listnaté lesy a jejich okraje, paseky, křoviny, podél cest, u nás hojně od nížin až po horské oblasti, celkově roste v téměř celé Evropě a Asii.  Rychle obsazuje lokality s narušeným půdním povrchem. Osikové dřevo se užívá při výrobě překližek, dýh, zápalek a celulózy.

Upolín evropský   Trollius europaeus

 Je to vytrvalá bylina s přímými, až 60 cm vysokými lodyhami. Listy jsou dlanitě dělené - dolní jsou dlouze řapíkaté, horní přisedlé. Květy jsou nápadně kulovité, velké, žluté. Kvete od května do června.Plody jsou měchýřky s malým zobánkem a četnými černými semeny. Upolíny se množí semeny, která musí přemrznout, aby vyklíčila. U nás byl místy již vyhuben pro nápadné květy, proto patří mezi chráněné rostliny. Roste na vlhkých loukách, ve světlých lesích, na prameništích. V čerstvém stavu je jedovatý.

Vachta trojlistá    Menyanthes trifoliata

Vachta trojlistá je vytrvalá, 15 – 30cm vysoká, lysá bylina s válcovitým, plným oddenkem. Listy přízemní, dlouze řapíkaté, trojčetné. Květy v hustých hroznech, na okrajích bíle vousaté. Kvete v květnu až červnu. Plody jsou tobolky. Rozšiřuje se oddenky a dobře klíčivými semeny.Vachta se vyskytuje na rašelinných loukách, ve vodních příkopech, při okrajích tůní, v bažinatých porostech. Vyhovují jí zbahnělé, živinami chudé, spíše kyselé půdy. 

Patří mezi ohrožené rostliny.


Vlaštovičník větší     Chelidonium majus

 Vlaštovičník je vytrvalá, 30 – 90cm vysoká, bylina ronící oranžové mléko. Stonek je větvený, tence chlupatý nebo lysý. Listy jsou peřenoklané, vroubkované nebo zubaté. Květy jsou žluté, v okolících a také jednotlivé v úžlabí listů. Kvete od dubna do října. Plodem je tobolka, semena jsou černá. Vlaštovičník je vláhomilný druh, který roste na rumištích, podél plotů, zdí a okrajů cest, na návsích, v zahradách. Vlaštovičník obsahuje, zejména v mléce, řadu jedovatých alkaloidů, je zvlášť známý tím, že jeho mléko odstraňuje bradavice.

Voďanka žabí    Hydrocharis morsus – ranae

 Voďanka je vytrvalá vodní rostlina s výběžky. Listy jsou jednoduché, ledvinovité, řapíkaté, v růžici plovoucí na hladině, u řapíku hluboce vykrojené. Květy jsou jednopohlavní, bílé, jednotlivé nebo uspořádané do chudých vrcholíků. Kvete od června do srpna. Plodem je tobolka. Rozmnožuje se buď semeny nebo výběžky. Roste roztroušeně jen v teplejších oblastech, ve stojatých, mělkých vodách, většinou zastíněných.

 Vodní mor     Elodea canadensis

Jedná se o vytrvalé vodní  rostliny, kořenící ve dně, výběžky i oddenky chybí. Listy jsou jen ponořené, jsou jednoduché, přisedlé, v trojčetných přeslenech. U nás rostou skoro výhradně samičí rostliny, které kvetou jen zřídka a velmi nenápadně. Plodem je tobolka-u nás rostliny plody netvoří. Rozmnožuje se vegetativně. Roste v tekoucích i stojatých vodách, je náročný na živiny. Vodní mor byl do Evropy zavlečen ze Severní Ameriky. Rozšířil se tak rychle, že se stal v rybníkářství obtížným plevelem, jeho růst lze korigovat letněním rybníků.

 
Vrba jíva         Salix caprea

Rod vrba  zahrnuje mnoho druhů, které rostou téměř po celém světě vyjma Austrálie a Nového Zélandu a snadno se mezi sebou kříží. Je to opadavý keř nebo strom dosahující výšky až 12 m. Kůra je zpočátku hladká, světle šedá, později podélně brázditá a tmavě šedá. Listy jsou střídavé, eliptické, slabě vroubkované, na rubu šedobíle chlupaté, s vyniklou žilnatinou. Květy jsou uspořádány v jehnědy, dvoudomé, rozkvétají před rašením listů v podobě známých "kočiček", před rozkvětem stříbřitě plstnaté, samčí vejcovité, žluté, samičí delší, zelenavé a po opylení se dále prodlužující. Roste na okrajích lesů, podél cest, u břehů, na půdách výživných i chudých, je velmi přizpůsobivá okolí. Vzhledem k časné době kvetení je vrba jíva významnou medonosnou rostlinou.

 
Vrbina penízková     Lysimachia nummularia

Vrbina je vytrvalá bylina s 10 - 45cm dlouhou, plazivou lodyhou. Listy má vstřícné, okrouhlé nebo eliptické. Květy vyrůstají z úžlabí listů jednotlivě, jsou žluté, uvnitř často červenavě tečkované. Kvete od května do června.   Plodem je žlutavá, červeně skvrnitá tobolka. Plody však vytváří jen málokdy, rozmnožuje se nejčastěji vegetativně zakořeňováním plazivých lodyh. Roste na vlhkých loukách, v lesích, okolo břehů potoků, má ráda stín a polostín. Bývá používaná jako okrasná půdopokryvná rostlina a také jako léčivka.

Žabník jitrocelový    Alisma plantago-aquatica

 Žabník je středně vysoká, vytrvalá vodní a bažinná bylina. Z oddenku vyrůstá až 80 cm vysoký stvol zakončený latou. Dlouze řapíkaté listy jsou většinou vynořené nad hladinu. Květy vyrůstají z přeslenů na konci větví laty. Květy jsou bílé nebo narůžovělé, otevírají se v pozdním dopoledni a zavírají se na večer, plod je nažka. Kvete od června do září. Rozmnožuje se semeny i odnožemi. Vyskytuje se na bahnitých březích stojatých vod, tůní a rybníků, ve vodních příkopech a na obnažených dnech rybníků. Bývá vysazován jako okrasná rostlina do zahradních rybníčků.

Zblochan vodní     Glyceria maxima

Zblochan je 80–200 cm vysoká vytrvalá vodní tráva. Široké  listy mají typickou dvojrýžku a na vrcholu se náhle zužují ve špičku. Čepel je na líci hladká a na rubu naopak drsná. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu, která bývá 20–40 cm dlouhá. Žlutavé klásky dosahují délky nanejvýš 12 mm. Kvete od července do srpna. Plodem jsou obilky. Druh je důležitý pro zpevnění vlhkých břehů vodních ploch v parcích či břehů rybníků. Šíří se obilkami nebo krátkými oddenkovými výběžky a jejich dělením.Roste na okrajích rybníků a vlhkých loukách.

 Zevar jednoduchý   Sparganium emersum

 Zevar je vytrvalá bažinná až vodní bylina, vysoká 20 až 60 cm. Má nevětvený stonek (na rozdíl od zevaru vzpřímeného), listy ztuha přímé, čárkovité, 3-6 mm široké, dole trojhranné. Květy jsou ve složených květenstvích, hustých kulovitých hlávkách, které jsou uspořádány do jednoduchého hroznu (nikoliv do laty jako je tomu u zevaru vzpřímeného). Jsou oboupohlavní - dole jsou hlávky samičí, nahoře samčí. Kvete od června do září. Rozmnožuje se semeny i výhonky. Roste v mělkých vodách, na březích, v rákosinách, u nás roztroušeně od nížin po horské oblasti, jinak roste v téměř celé Evropě.

 Podle :


Botany. cz -  http://botany.cz/cs/glyceria-maxima/

Květena České republiky -  http://www.kvetenacr.cz/druhy.asp

Biolib-mezinárodní encyklopedie rostlin, hub a živočichů - http://www.biolib.cz/

Wikipedie, otevřená encyklopedie - http://cs.wikipedia.org/

CoJeCo-Vaše encyklopedie - http://www.cojeco.cz/