Vytrvalá bylina, přes 50 cm vysoká, vystoupavé až poléhavé a větvené lodyhy. Listy jsou lesklé, tmavozelené, široce srdčité. Květy jsou jednotlivé, pětičetné, výrazně žlutě zbarvené. Kvete od dubna do června žlutými květy. Roste na silně vlhkých, podmáčených, bahnitých půdách v okolí pramenišť, na březích potoků, v mokřinách, příkopech, na polostinných stanovištích. Je jedovatý a zároveň léčivý.

Bříza bradavičnatá    Betula verrucosa

Bříza je listnatá dřevina z čeledi břízovitých. Je nenáročná a odolná vůči nepříznivému klimatu, proto je rozšířena od jižní Evropy až na daleký sever. Využívá se i k rekultivacím.U nás je rozšířená jak v lesích, tak v parcích a zahradách. Dorůstá výšky až 25 m. Borka je šedavě bílá, loupavá.Větve nižších řádů jsou často převislé. Čepel listu je trojúhelníkovitě vejčitá, pilovitá. Samčí jehnědy jsou za květu dlouhé 3–7cm, samičí 1–2 cm a zpočátku vzpřímené. Plodem jsou nažky. Kvete od dubna do května.

Dřevo se používá v nábytkářství, listy ve farmacii, míza v parfumerii.

Bublinatka obecná  Urticularia vulgaris

 Bublinatka je nejhojněji zastoupený rod masožravých rostlin. Obsahuje přes dvě stě druhů rostlin rostoucí ve vodě i na zemi na všech kontinentech kromě Antarktidy. Vyhledává stojaté vody bohatší na živiny, často mělké, jako staré lomy, tůně, kanály a příkopy. Je to vytrvalá, vodní hmyzožravá bylina s ponořenými nebo plovoucími prýty, málo větvenými, nekořenujícími. Na listech jsou četné lapací měchýřky o průměru 2-3 mm. Každá past tvaru měchýřku je velká asi jako špendlíková hlavička a má víčko opatřené titěrnými chloupky. Víčko bývá obvykle zavřené, ale když se nějaký drobný živočich dotkne chloupků, víčko se prudce otevře a podtlak vsákne kapku vody i s živočichem do měchýřku. Víčko se opět přiklopí, a proto oběť nemůže uniknout. Pěstitelé si tento rod oblíbili především kvůli krásným květům, které připomínají květy hledíků a orchidejí.

Ďáblík bahenní   Calla palustris
 

Ďáblík je vytrvalá bylina s válcovitým oddenkem, ze kterého vyrůstají listy a lodyhy s květy. Je vysoký 15–30 cm, čepele listů jsou široce vejčité až okrouhlé, toulec je uvnitř bílý, zvenčí  zelenavý. Kvete od května do července. Je to rostlina bahnitých břehů a mělkých vod, roste na rašeliništích, kolem rybníků a mrtvých říčních ramen, upřednostňuje stanoviště zastíněná. Celá rostlina je jedovatá !!! Ďáblík bahenní patří mezi ohrožené druhy rostlin.

Devětsil lékařský    Petasites hybridus

Devětsil lékařský je vytrvalá, až 50 cm vysoká rostlina se silným oddenkem, ze kterého již počátkem března vyhání tlusté, duté, červené, šupinaté lodyhy, ukončené růžovými květy. Po odkvětu se stonky prodlužují a dosahují výšky až jednoho metru. Listy vyrůstají až po odkvětu, jsou nepravidelně zoubkované a na spodní straně šedoplstnaté, mnohdy dosahují rozpětí až 50 cm. Jsou to jedny z největších listů u našich rostlin. Devětsil roste na březích řek a potoků, v příkopech a na okrajích lesů. Devětsil lékařský je léčivá rostlina. Sbírá se oddenek na jaře před rozvitím květů.

 
Dub letní   Quercus robur

 Dub letní  je mohutný listnatý strom. Přirozeně se vyskytuje v Evropě a Malé Asii, na Kavkaze a některých lokalitách severní Afriky. Jeho koruna je mohutná, nepravidelně a mohutně rozložitá, protáhlá směrem nahoru. Borka je tmavošedá, hrubě rozpukaná. Listy jsou obvejčité, nepravidelně laločnaté. Kvete v dubnu až květnu. Květy jsou jednopohlavné, samčí květenství má charakter jehněd na loňských větévkách, samičí jehnědy rostou na letorostech. Plodem je žalud sedící v číšce. Stopka je 3-7 cm dlouhá. Roste od nížin do podhůří. Kůra se využívá k léčení různých kožních onemocnění a vyrážek. Dub poskytuje velmi tvrdé a těžké dřevo, které má široké uplatnění. Nejžádanější je ve vodním stavitelství, neboť pobytem ve vodě se jeho kladné vlastnosti ještě zlepšují.

 
Jaterník podléška    Hepatica nobilis
 

Jaterník je vytrvalá nízká bylina rostoucí v listnatých lesích mírného pásma Evropy, Asie i Severní Ameriky. V Česku se jedná o poměrně hojný druh, ve východní polovině Moravy je však velmi vzácný nebo zcela chybí. Má řapíkaté hluboce vykrojené listy, listová čepel je rozdělena na tři vejčité laloky. Staré listy přezimují, mladé vyrůstají až po odkvětu. Jaterník je opylován hmyzem, v případě potřeby je i samosprašný. Květ vyrůstá na konci 5 – 20cm dlouhé květní stopky a je podepřen třemi vejčitými listenovitými útvary podobnými kalichu. Okvětních lístků je 5 – 10, květ je blankytně modrý, vzácně růžový nebo bílý. Květy jaterníku se k večeru a při dešti sklánějí dolů a zavírají se.Plod je nažka. Kvete od dubna do května. Jaterník je rostlina rostoucí na hlinitých, slabě vlhkých půdách.

 
Kontryhel obecný   Alchemilla vulgaris

Kontryhel je vytrvalá bylina s dřevnatým kořenem, z kterého přímo vyrůstají zprohýbané, široké listy na dlouhé stopce vytvářející přízemní růžici. Dlouhé až 30 cm vysoké lodyhy jsou posázeny až do vrcholu drobnými lístky. Zelenožlutý květ se rozvíjí v podobě hvězdičky. Semínka podobné máku jsou nažloutlé barvy. Je velmi hojně rozšířen od nížin do hor na loukách, pastvinách, travnatých návsích, prameništích, ve světlých vlhčích lesích, u cest a potoků. Má léčivé účinky.

 
Kostival lékařský    Symphytum officinale

Kostival je vytrvalá, 40 – 90cm vysoká, drsně chlupatá bylina. Listy střídavé, kopinaté, s vyniklou žilnatinou, oboustranně chlupaté. Kvete od května do července modrofialově. Plody jsou šedohnědé lesklé tvrdky. Roste v příkopech, na březích potoků a řek, vlhkých loukách, na půdách bohatých živinami, v pásmu od nížin až do hor. Má léčivé účinky. Přidává se také do mýdel a šamponů.

 
Kopřiva dvoudomá   Urtica dioica

Kopřiva je tatná vytrvalá dvoudomá bylina dorůstající výšky 50–150 cm.  Lodyhy jsou přímé, nevětvené (pouze u vyšších rostlin se však v horní polovině větvit mohou). V zemi vytváří plazivý žlutavý oddenek. Listy jsou řapíkaté, široce vejčité až kopinaté, špičaté a pilově zubaté. Kvete od června do října. Nadzemní část rostliny je kryta žahavými chlupy. Kopřiva dvoudomá hojně roste na rumištích, v pobřežních porostech, v příkopech podél cest, okolo plotů - od nížin až do hor. Kopřiva dvoudomá je sbírána jako léčivá rostlina velmi širokého použití.  Připravují se z ní také různé pokrmy - kopřivové polévky, saláty či špenáty. Jako důležité obohacení potravy se sekané listy kopřivy přidávají do potravy drůbeži.

 
Kosatec žlutý   Iris pseudacorus

Kosatec je chráněná vytrvalá bažinná bylina se silným rozvětveným oddenkem a mečovitými listy. Dosahuje výšky od 50 do 150 cm. Květy jsou žluté (vzácně až bílé), vnější 3 okvětní plátky jsou na vnitřní straně tmavě žilkované, bez chlupů a větší než vnitřní plátky, které jsou vzpřímené. Kvete v květnu až červnu. Plodem je trojhranná tobolka. Hojně se vyskytuje v teplejších oblastech na březích vodních ploch, ve vlhkých příkopech apod.  Kosatec žlutý je rozšířený téměř po celé Evropě s výjimkou Skandinávie a vysokých hor. Oddenek kosatce žlutého obsahuje slabě jedovaté třísloviny, glykosidy a silice. Otrava způsobuje žaludeční a střevní potíže.

 
Kotvice plovoucí   Trapa natans

Kotvice je jednoletá vodní bylina s 50 – 200cm dlouhou, tenkou lodyhou. Dolní listy jsou ponořené, záhy opadávající, horní plavou na hladině ve vrcholovitých růžicích. Plodem je rohatý oříšek.Roste ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách, jako jsou mrtvá říční ramena, rybníky a umělé vodní nádrže. Daří se jí v teplých vodách s vysokým obsahem živin. Silně světlomilný druh. Dobře snáší vlnění a kolísání vodní hladiny.V rybníkářství se uplatňuje jako krmivo pro býložravé ryby a vodní drůbež, také jako hostitel rybí násady. Dekorativní rostlina, někdy se pěstuje jako zahradní okrasná rostlina. Kotvice plovoucí je kriticky ohroženým druhem.

 
Kyprej vrbice  Lythrum salicaria

Kyprej vrbice je vytrvalá, 50 – 150 cm vysoká bylina. Má přímou, jednoduchou nebo větvenou čtyřhrannou lodyhu. Všechny listy celokrajné nebo pilovité. Květenství je 2-6květý, zkrácený vidlan skládající koncové klasy. Květy jsou obvykle čevenofialové. Zajímavostí je, že kyprej má tři tvary květů. Jednotlivé tvary se liší některými botanickými znaky (délka čnělky a tyčinek a velikost a barva pylových zrn a prašníků). Na určitém jedinci se vyskytují pouze květy jednoho typu. V populacích jsou však všechny tři typy rovnoměrně zastoupené. Roste na vlhkých, zaplavovaných loukách, na březích stojatých vod, v rákosinách, vlhkých příkopech, lučních strouhách. Vyhledává osluněná stanoviště. Má také léčivé účinky.

 
Lakušník vzplývavý    Batrachium fluitans
 

Lakušník je vodní bylina s dlouhými vzplývajícími lodyhami. Listy jsou krátce řapíkaté, rozeklané v nitkovité úkrojky. Kvítky jsou malé, bílé, se žlutým středem na dlouhých stopkách. Kvete od června do srpna. Roste hlavně v rychle tekoucích vodách, kde vytváří dlouhé, ve vodě vlající trsy, s možností úkrytu pro ryby a vhodným prostředím pro hojnost rybí potravy. Je známo asi 35 druhů. V České republice se vyskytuje 8 druhů, druhým nejrozšířenějším druhem je lakušník vodní (Batrachium aquatile), který roste převážně ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách.

 
Leknín bílý    Nymphaea alba 

Leknín bílý je naše největší vodní rostlina. Nejčastěji se nachází uprostřed rybníků, potoků a stojatých vod. Své listy rozprostírá po vodní hladině. Plazivým oddenkem je pevně zakotven v bahnitém dně. Z oddenku vyrůstají dlouze řapíkaté listy a  bezlisté květní stopky. Květy mají nejčastěji bílou nebo narůžovělou barvu a jsou složeny ze 4-5 zelených kališních lístků a mnoha bílých korunních plátků. Mají množství žlutých tyčinek. Plod je dužnatá tobolka. Leknín roste ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách s vrstvou humózního bahna či rašeliny. Má rád kyselejší vodu a slunná stanoviště. Jeho výskyt je omezen na nížinné oblasti, ve vyšších polohách vzácně. Leknín bílý je kriticky ohrožená bylina.

Lopuch plstnatý (pavučinatý)    Arctium tomentosum              

Lopuch plstnatý je dvouletá 60 – 120 cm vysoká bylina. Má přímenou, bohatě větvenou, světle zelenou lodyhu. Listy jsou řapíkaté, na rubu s vystouplou žilnatinou, pavučinatě šedoplstnatou. Květy jsou oboupohlavné, trubkovité, červenofialové. Plody jsou šedohnědé nažky opatřené chmýrem. Rostlina vytváří v prvním roce růžici přízemních listů, teprve ve druhém roce kvete. Vyskytuje se na mezích, pustých místech, v houštinách, na rumištích. U nás je hojný, v Evropě roste všude, mimo Portugalska, dále v severní Asii až po Altaj. Ačkoliv všechny druhy lopuchů obsahují stejné účinné látky, k léčebným účelům se používá výhradně lopuch větší (Arctium lappa). Celkem existuje devět druhů lopuchů a mnoho vzájemných kříženců. U nás rostou čtyři druhy lopuchů, které si jsou dost podobné.

 
Netýkavka malokvětá      Impatiens parviflora

V ČR není tento druh původní – původní oblastí rozšíření je jižní Sibiř a západní Mongolsko. Dnes se vyskytuje druhotně v dalších oblastech Asie, ve velké části Evropy, v severní Africe i v Severní Americe. Za zdroj šíření v Čechách byly považovány botanické zahrady a zámecké parky. Netýkavka je jednoletá bylina. Lodyha je přímá, v horní části větvená. Střídavé listy jsou řapíkaté, vejčité až eliptické, ostře pilovité. Kvete drobnými světle žlutozelenými květy od června do září. Plodem je podlouhlá tobolka. Tobolky pukají, přičemž je semeno vystřeleno i na velké vzdálenosti od rostliny. Roste na březích řek a potoků, podél cest i na stinných místech v zahradách a parcích. Vyhovují ji vlhká místa včetně částečného zastínění. Nebezpečí rostliny spočívá ve značné schopnosti rychle vytvářet velké porosty rostlin, které pak utlačují přirozenou bylinnou vegetaci. Netýkavka obsahuje slabě jedovatou hořčinu.

 
Okřehek menší    Lemna minor

Okřehek menší je jedna z nejhojnějších vodních rostlin. Obývá stojaté a pomalu tekoucí vody, vyskytuje se od nížin do hor. Často vytváří mododominantní společenstva, kdy okřehek menší pokrývá (někdy spolu s dalšími okřehkovitými) celou vodní hladinu. Okřehek je drobná vodní rostlina s plochými lístky, kožovité konzistence, s jedním lístkem i kořínkem, zdravé kolonie jsou tvořeny 2 - 5 lístky. Květy mají jednu tyčinku a jeden semeník, obyčejně se však nevyvíjejí. Je potravou býložravých ryb, je také útočištěm drobných korýšů, larev, které jsou potravou ryb. Využívá se jako krmivo vodní drůbeže, k čištění odpadních vod.

 
Okřehek trobrázdý    Lemna trisulca

Drobná vodní bylina. Podlouhlé až kopinaté průsvitné lístky se vyvíjejí pod vodou, pouze v době kvetení vystupují na hladinu. Na spodní straně každého lístku je pouze jeden kořínek. Plod je měchýřek. Vzácně rozšířený druh ve stojatých vodách.

 
Závitka mnohokořenná   Spirodella polyrhiza

Drobná rostlina s lístky okrouhle vejčitými, na rubu červenavými; na rozdíl od okřehků má každý lístek svazeček kořínků. Roste v tůních, mrtvých ramenech řek a jiných stojatých vodách, ale vždy pospolitě. V Česku jde o poměrně běžnou vodní rostlinu rozšířenou od nížin do podhůří.

 
Olše lepkavá   Alnus glutinosa

Olše je opadavý strom nebo keř až přes 30 m vysoký, často s více kmeny. Kůra je tmavošedá a brázditá. Pupeny jsou stopkaté, červenohnědé, lepkavé. Listy střídavé, řapíkaté, okrouhlé, v mládí lepkavé, na vrcholu tupé nebo vykrojené, na okraji zubaté. Jednopohlavné květy se rozvíjí před rašením listů. Samčí květy jsou uspořádány v jehnědách. Jehnědy jsou ve svazku většinou po dvou až pěti. Bývají štíhlé a až 12 cm dlouhé a mají hnědou barvu. Samičí květy tvoří též jehnědy. Od samčích je poznáme především díky odlišné barvě, která je nafialovělá. Jsou menší. V době své zralosti vytvářejí typické šištice vytrvávající na stromě obvykle až do jara příštího roku. Kvete v únoru až květnu. Olše lepkavá začíná plodit ve věku asi 12 let a dožívá se až 100 let. Je to jeden z mála našich stromů, který na promáčených půdách někdy vytváří vzdušné  kořeny. Typickými stanovišti pro olši jsou vlhké až bahnité půdy v lužních lesích, na březích vodních ploch, v bažinách a podobně. Vysazuje se podél břehů, které zpevňuje. Hodí se i k osázení průmyslových oblastí, neboť snáší i dosti znečištěné ovzduší.

 
Orobinec širokolistý   Typha latifolia

Orobinec  je vytrvalá bahenní a pobřežní bylina, 100-250 cm vysoká. Má šedozelené, široce čárkovité listy, čepel listů je široká 1-2 cm. Z plazivého oddenku vyrůstají lodyhy na jejichž konci se nachází květenství složené ze dvou palic – horní samčí, dolní samičí, které se dotýkají – důležitý rozlišovací znak! Plodem je nažka s charakteristickým chmýrem,  důležitým pro rozšiřování větrem. Roste na březích stojatých vod nebo klidně tekoucích vod od nížin do podhůří. Daří se mu nejlépe na živinami bohatém bahnitém podkladu. Orobince lze s úspěchem využít k přírodnímu čistění odpadních vod. Tvoří také velké množství biomasy.

 
Orobinec úzkolistý    Typha angustifolia

Orobinec  je vytrvalá bahenní a pobřežní bylina, 100-300 cm vysoká. Listy jsou zelené, úzce čárkovité, čepel listů je široká do 1 cm.. Z plazivého oddenku vyrůstají lodyhy, na jejichž konci se nachází květenství složené ze dvou palic – horní samčí, dolní samičí, které se nedotýkají, jsou od sebe vzdálené o 3-5 cm nahým vřetenem – důležitý rozlišovací znak. Plodem je nažka s charakteristickým chmýrem, důležitým pro rozšiřování větrem. Roste na březích stojatých vod nebo klidně tekoucích vod.

 
Orsej jarní   Ficaria bulbifera

Orsej jarní je přízemní jarní vytrvalá bylina.Lodyha je lysá, s pacibulkami, často kořenující. Přízemní listy mají dlouhý řapík, čepel je srdčitě vejčitá až ledvinovité, lesklá. Květy jsou  leskle zlatožluté. Plodem jsou nažky. Kvete od časného jara až do dubna. V květnu usychá celá nadzemní část rostliny, do dalšího roku se uchovávají jen podzemní hlízky a plody. Roste na bahnitých březích vodních toků a tůní, na vlhkých loukách. Pro vysoký obsah vitamínu C se z ní dělával salát, ale jen do doby než vykvetla, po vykvetení je totiž jedovatá. V ČR hojná.

Ostřice štíhlá     Carex acuta

Ostřice je vytrvalá, trsnatá rostlina dosahující výšky 60-140 cm. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je ostře trojhranná, stejně dlouhá nebo kratší než listy. Čepele jsou asi 3-9 mm široké, žlábkovité a zvláště za sucha podvinuté. Ostřice štíhlá patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky čistě samčí, dole čistě samičí. Samčích klásků bývá nejčastěji 2-4, samičích 2-5. Dolní listen je většinou delší než květenství. Plodem je mošnička - nažka obalená listencem. Mošničky jsou žlutozelené až hnědé. V ČR roste celkem hojně od nížin do podhůří na březích vod, na mokrých loukách. V České republice roste více jak 80 druhů ostřic.