Břehule říční   Riparia riparia

   Břehule je o něco menší než vlaštovka, svrchu hnědá, ze spodu světlejší s tmavším páskem na hrudi. Ocásek je krátký a slabě vykrojený. Pohlaví se navzájem neliší. Břehule hnízdí pospolitě v pískovnách a ve strmých písčitých stěnách, ve kterých si vyhrabává dlouhé vodorovné nory na konci vystlané stébly, vlákny a peřím. Hnízdí v květnu až červenci dvakrát ročně.Samice snáší 4 - 6 bílých vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu 12 - 16 dnů a mláďata krmí též oba rodiče asi 20 dní. Živí se převážně létajícím zmyzem. Břehule říční je tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v září. V Červeném seznamu ČR je v kategorii NT - téměř ohrožený druh.

Říše: Živočichové ; Kmen: Strunatci; Podkmen: Obratlovci; Třída: Ptáci; Podtřída: Letci;

Řád: Pěvci; Čeleď: Vlaštovkovití; Rod: Břehule

Bukač velký   Botaurus stellaris

   Bukač velký (Botaurus stellaris) je volavkovitý pták velký asi jako slepice. Zbarvení je žlutohnědé s tmavým skvrněním. Žije velmi skrytě v mokřadech, jeho nejtypičtějším biotopem jsou rákosiny u břehů rybníků a jezer, kde tráví většinu času. Má výborné mimikry a při vyrušení zaujímá zvláštní postoj, který ho činí ještě méně nápadným, v neprostupných porostech rákosu ho není téměř možné spatřit. Jeho přítomnost obvykle prozradí charakteristický hlas. Hnízdo si staví z rákosových stébel a listů, samice snáší 3-6 olivově hnědých vajec, na kterých sedí zhruba 25 dní. Mláďata dosahují vzletnosti až ve stáří 8 týdnů, již po 15 dnech se však při vyrušení rozptylují do okolí hnízda. Bukač je převážně tažný. Naši ptáci zimují především v západní Evropě a ve Středomoří, nejvzdálenější zimoviště jsou však až ve střední Africe. Na hnízdiště se vrací většinou na přelomu března a dubna, odlétá během září a v říjnu. Poměrně často někteří jedinci u nás i přezimují. Jeho potravou jsou obojživelníci, ryby, drobní savci, hmyz, měkkýši. Rozšířen je řídce v údolích větších řek (Labe, Ohře, Dyje a Morava). V Červeném seznamu ČR je v kategorii CR - kriticky ohrožený druh.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Podkmen: Obratlovci; Třída: Ptáci; Podtřída: Letci;

Řád: Brodiví; Čeleď: Volavkovití; Rod: Bukač

Čáp bílý   Ciconia ciconia

   Jedná se o jednoho z největších u nás žijících ptáků. Ve zbarvení převažuje bílá barva, konce letek jsou černé, zobák a nohy červené, u juvenilních jedinců tmavé. Narozdíl od volavek mají čápi při letu natažený krk. Typickým zvukovým projevem je klapání zobákem.  Tohoto nádherného ptáka můžeme spatřit na loukách, v okolí rybníků, ale také poměrně často u lidských obydlí. Ve volné přírodě se živí žábami, hraboši, krtky, užovkami nebo hmyzem. Loví za chůze - tudíž aktivně. Žijí většinou v páru, který si je věrný celý život. Na rozmezí léta a podzimu naši čápi odlétají na jih. Čápi si svá hnízda často staví v blízkosti lidských obydlí - na starých komínech, střechách atd. Materiálem, který používají, jsou větve, klacky, drny. Hnízda jsou mohutná a jsou víceletá. Hnízdí od druhé dekády dubna do druhé dekády května. Do hnízda samice snáší 3-5 vajec bílé barvy, ze kterých se po 30 dnech zahřívání oběma rodiči líhnou mláďata. Přibližně 55-60 dní od vylíhnutí se mláďata začínají učit létat a po 67-70 od vylíhnutí se osamostatňují. Pohlavně dospívá čáp až třetím rokem života, hnízdit začíná však ve věku 4 až 6 let a dožívá se 8 až 14 let, přičemž nejvyšší zjištěný věk čápa byl zjištěn 27 let ! 

V  Červeném seznamu ČR je řazen do kategorie NT - téměř ohrožený druh.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Podkmen: Obratlovci; Třída: Ptáci; Podtřída: Letci;

Řád: Brodiví; Čeleď: Čápovití; Rod: Čáp

Čejka chocholatá    Vanellus vanellus

   Čejka je přibližně velká jako holuba.Zbarvení je podobné u obou pohlaví, hřbet a křídla mají kovově zelenavé zbarvení. Narozdíl od samce má samice na hrudi bílou pásku. Vztyčitelná chocholka na hlavě dala druhu druhový přívlastek. Mláďata jsou zbarvena více do hněda, aby byla více chráněna před zraky predátorů. Hnízdí v okolí rybníků, ale i na vlhčích polích a lukách. Hnízda staví na zemi, většinou na ne příliš zarostlých sušších místech. Může být i víc hnízd dost blízko sebe, kolonie ale netvoří. Ve snůšce jsou 4 žlutohnědá vajíčka s tmavými skvrnami. Zahřívají je obvykle oba staří ptáci, mláďata po vylíhnutí vodí a zahřívá samice a samec je střeží. Hlavní součástí potravy jsou bezobratlí živočichové, v malé míře i drobní obratlovci (rybky, žabky).Naše čejky zimují v západní a jihozápadní Evropě a v severní Africe. Přílet koncem února a v březnu, odlet převážně v listopadu.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Podkmen: Obratlovci; Třída: Ptáci; Podtřída: Letci;

Řád: Dlouhokřídlí; Čeleď: Kulíkovití; Rod: Čejka

Čírka obecná   Anas crecca  

   Čírka je naše nejmenší kachna, veliká asi jako holub. Samec má kaštanově hnědou hlavu s kovově zeleným pásem po stranách, trup šedý. Samice je hnědá s nenápadným skvrněním. Důležitým rozlišovacím znakem je zrcátko v křídle - je leskle zelené, vpředu bíle lemované.

Hnízdo si staví na skrytých místech v hustém rostlinném porostu, většinou blízko vody. Od dubna do června snáší 5-12 (15) vajec, sedí pouze samice 23 dní. Brzo po vylíhnutí jsou mláďata odváděna na vodu, od prvního dne se velice dobře potápějí a plavou. Potrava je rostlinná i živočišná, přičemž v zimním období převažuje rostlinná a naopak. Z rostlin se živí hlavně různými semeny, méně často požírá zelené části. Hlavní složkou živočišné potravy je hmyz, hlavně larvy žijící ve vodě. U nás hnízdí na většině území, převážně v nížinách až pahorkatinách. Mimo hnízdní období naším územím početně protahuje, malé množství ptáků u nás i zimuje.

V Červeném seznamu ČR je v kategorii CR - kriticky ohrožený druh.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Podkmen: Obratlovci; Třída: Ptáci; Podtřída: Letci;

Řád: Vrubozobí; Čeleď: Kachnovití; Rod: Kachna

Husa velká   Anser anser

    Husa velká je o trochu menší než domácí husa, celkové zbarvení šedohnědé. Často se v menších skupinách nebo v hejnech zdržuje na zemi, létá v řadě nebo klínu. Žije v trvalých párech. Hnízdo se nachází blízko vody, většinou na zemi, v záplavových oblastech i v rozsochách větví mohutných stromů. Snůška čítá 2 až 10 vajec a zahřívá ji pouze samice. Mláďata opouštějí brzo po vylíhnutí hnízdo, pečují pak o ně oba rodiče. Potrava je výhradně rostlinná, včetně semen trav a obilovin; v mimohnízdní době za ní husy podnikají hromadné ranní a večerní lety ze shromaždišť na vodách. Naši ptáci zimují především ve Španělsku a Tunisku. Na hnízdiště se vracejí v lednu a v únoru a po vyvedení mláďat se v květnu přesouvají severněji nebo se shromažďují na velkých vodních plochách.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci; Řád: Vrubozobí; Čeleď : Kachnovití;

Rod : Husa

Kachna divoká   Anas platyrhynchos

   Kachna divoká je naše nejznámější plovavá kachna. Kačer se od kachny liší hlavně výrazným zbarvením, které je nejvýraznější na hlavě a krku, které bývají tmavě zelené. Jinak je samec sivý, s hnědou hrudí. Na zadním okraji křídel má kovovomodrobílý lemovaný pás.Samci mají zobák tmavě žlutý, samička hnědý. Samička není tak pestře zbarvena jako sameček a má hnědočerné ochranné zbarvení. Jediné nápadné místo je na zadním okraji křídel, které odpovídá samčímu.Kachna divoká je obyvatelem stojatých i tekoucích vod. Živí se jak potravou  rostlinnou (části rostlin), tak  i živočišnou (zejména drobní bezobratlí). Na vodě kachnu nadnáší vzduch. Ten se drží mezi peřím a krycí pera vzduch zadržují. Spolu s tukovým vakem pod kůží zabraňuje uzavřená vzduchová vrstva, aby kachna vychladla. Hnízdí zpravidla na zemi, ale i v různých polodutinách, na hlavatých vrbách apod. Hnízdění začíná již v březnu, kdy samice snáší 5 až 13 vajec. Na snůšce sedí a o mláďata, která vzápětí po vylíhnutí opouštějí hnízdo, pečuje jen samice. Známým a nesmírně zajímavým jevem je imprinting (vtišnění) vylíhlích kachňat na prvního živého tvora, kterého vidí a který pak pro ně představuje po celý život schéma rodiče nebo sexuálního partnera. Nejcitlivější období je osmá až dvacátá hodina života, kdy si vtiskává podobu matky, kterou se může stát slepice, ale i člověk, nebo dokonce i pohybující se neživý předmět (např. míč).

U nás stálý, přelétavý i tažný druh; tažní ptáci zimují v jižní a západní Evropě. Na zimu k nám přilétají příslušníci cizích populací.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Vrubozobí; Čeleď: Kachnovití;

Rod: Kachna

Kormorán velký     Phalacrocorax carbo

     Kormorán velký je menší než husa (váží do 3 kg), celý černý s bílou skvrnou u zobáku. Vyskytuje se na rybnících a v mimohnízdní době i na řekách. Loví ryby, za kterými se potápí i do značných hloubek. Hnízdí v koloniích u rybníků, hnízda jsou vysoko na stromech. Hnízdění začíná v dubnu, kdy samice snáší 2 až 3 vejce. Naši kormoráni jsou většinou tažní, na zimu směřují do Středomoří. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný druh.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Veslonozí;  Čeleď: Kormoránovití;  Rod: Kormorán

Labuť velká   Cygnus olor

     Labuť velká je jeden z našich největších ptáků (hmotnost 10 až 15 kg). Má dlouhý obloukovitě zahnutý krk a oranžový zobák s hrbolem na kořeni. Barva těla je bílá, samci i samice jsou vzhledově téměř stejní, samec je odlišitelný podle většího černého hrbolu na kořeni zobáku. Mláďata jsou šedohnědá, často i bílá. Živí se zejména vodními rostlinami. Hnízdo staví v porostech rostlin na okrajích rybníků. Koncem března nebo v dubnu snáší samice 4 až 8 vajec, a zatímco je zahřívá, samec hlídá a střídá ji pouze na dobu, kdy si samice hledá potravu. Mláďata vodí oba rodiče. Labuť velká je částečně tažný pták, v zimě se potuluje v širokém okolí a přezimuje na nezamrzajících vodních plochách, mnohdy i ve městech, kde je krmena lidmi.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Vrubozobí; Čeleď: Kachnovití; Rod: Labuť

Ledňáček říční    Alcedo atthis

   Ledňáček říční je pták o něco menší než vrabec domácí. Charakteristická je velká hlava s dlouhým špičatým zobákem. Svrchu je zářivě modrozelený, odspodu rezavě hnědý. Zdržuje se u pomaleji tekoucích potoků a řek, pouze na zimu se přesouvá k rychleji tekoucím úsekům, které nezamrzají. Jeho potravou jsou hlavně malé rybky, částečně i další vodní živočichové. Kořist loví ponořením do vody. V hlinitém břehu si vyhrabává noru, ve které se oba rodiče střídají v sezení na 5 až 7 vajíčkách a kam posléze přinášejí mláďatům potravu. V Červeném seznamu ČR je veden v kategorii VU - zranitelný druh.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Srostloprstí;  Čeleď: Ledňáčkovití;  Rod: Ledňáček

Lyska černá    Fulica atra

    Všeobecně známý pták, celý černý s bílým zobákem a bílou lysinou na čele. Na prstech má plovací lemy. Žije na rybnících a jiných stojatých vodách s porosty rákosu, orobince apod. Poměrně dobře se potápí. Při vzlétání se rozbíhá po hladině. Severní populace jsou tažné, u nás přezimuje na nezamrzlých vodních plochách  Hnízdo si staví v rákosí na okrajích vod,  často hozakrývá stříškou z listů a buduje k němu z vody chodníček. Živí se rostlinnou potravou, především zelenými částmi nejrůznějších vodních rostlin.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Krátkokřídlí; Čeleď: Chřástalovití;  Rod: Lyska

Polák velký    Aythya ferina

    Polák velký je potápivá kachna, dorůstající do 50 cm, s krátkým zavalitým tělem a silným krkem. Samec ve svatebním šatě má rezavě hnědou hlavu, černou hruď a šedé boky a hřbet. Samice je hnědá, samec v prostém šatě rovněž, má ovšem našedlý hřbet. Nejpočetněji se vyskytuje na malých a středně velkých rybnících. Hnízdění začíná v květnu nebo začátkem června. Do hnízda, které je na zemi v porostu blízko u vody, snáší samice 5 až 12 vajíček. Rostlinná potrava převažuje, živí se mladými výhonky, pupeny a ostatními vegetačními částmi rostlin a semeny. Z živočichů jsou nejčastější potravou měkkýši, dále vodní hmyz a jeho larvy, příležitostně i pulci, obojživelníci a malé rybky. Potravu sbírá převážně ve vodě, potápí se nejčastěji do hloubek kolem 1 m., pod vodou vydrží kolem půl minuty. Polák patří převážně k tažným druhům, zimující ve Středomoří, v Arábii a v jižní Asii.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Vrubozobí; Čeleď: Kachnovití;  Rod: Polák

Potápka roháč    Podiceps cristatus

   Potápka je naše největší a nejběžnější potápka, veliká asi ½ metru. Hřbet má černohnědý, spodinu těla a přední část krku svítivě bílé. Pro svatební šat jsou typické černé "růžky" a za bílými tvářemi límcovitě odstávající pera. Živí se převážně rybami, ale také žábami, hmyzem a měkkýši, za kterými se potápí většinou jen do menších hloubek. Hnízdí na stojatých vodách, obvykle jednou ročně. Hnízdo může být volně plovoucí na hladině, nebo v mělké vodě mezi vodními rostlinami. Za vhodných podmínek může tvořit malé kolonie. Od dubna snáší 2-6 vajec, na kterých sedí oba rodiče. Vylíhlá mláďata jsou ihned schopna plavat a potápět se, rodiče je však prvních šest týdnů většinu času vozí na zádech. Patří mezi zvláště chráněné a ohrožené druhy.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Potápky;  Čeleď : Potápkovití;  Rod: Potápka

Racek chechtavý    Larus ridibundus
 

   Racek je veliký asi jako holub, ale s delšími zahrocenými křídly. Dospělí ptáci mají hnědou až černohnědou hlavu, v zimním šatě bílou až na tmavou skvrnu za okem; u mladých ptáků je hlava jakoby pomoučená. Hnízdí v koloniích, i ve značně velkých (i v současnosti až několik tisíc párů), především u rybníků se zarostlými břehy nebo u slepých říčních ramen a v bažinách. Hnízda jsou ve vegetaci na zemi nebo v mělké vodě. Obvykle jou ve hnízdě 3 vajíčka, zahřívají je střídavě samice i samec, kteří oba také krmí mláďata. Potrava převážně živočišná, tvořena z 90% hmyzem. Naši rackové odlétají zimovat především do západní a jihozápadní Evropy; na hnízdiště se vracejí v březnu.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Dlouhokřídlí;  Čeleď: Rackovití;  Rod: Racek

Rákosník obecný    Acrocephalus scirpaceus

    Rákosník obecný je o něco menší než vrabec. Svrchu je červenavě hnědý s nezřetelně světlým proužkem přes oko, spodní strana bělavá a boky žlutohnědé. Obratně leze po rákosových stéblech, jeho výrazný zpěv s častým opakováním můžeme slyšet i v noci. Hnízdo staví nejčastěji v porostech rákosu a orobince, zpravidla ve výšce do 1 m nad vodou. Snůška obsahuje nejčastěji 4 vejce. V potravě převažuje hmyz a jeho larvy. Rákosník obecný je tažný pták, ze zimovišť v tropické Africe přilétá začátkem května a odlétá na přelomu září a října.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Pěvci;  Čeleď: Pěnicovití;  Rod: Rákosník

Skorec vodní   Cinclus cinclus

   Skorec je hnědý pták veliký asi jako špaček obecný. Nápadný je svým krátkým, nahoru zvednutým ocáskem, kterým často trochu poškubává. Létá prudce nízko nad vodou. Skorec se potápí, plave i chodí pod vodou. Hnízdí a vyskytuje se na bystře tekoucích, kamenitých, horských potocích. Hnízdí od dubna do července 2x ročně. Hnízdo je velké, uzavřené s kulatým vchodem, postavené z mechu a částí rostlin v dutinách břehů, pod mosty a jezy. Samice snáší 4 - 6 čistě bílých vajec na kterých sedí oba rodiče. Potravu loví pod vodou, nejčastěji vodní hmyz, blešivce a plovatky. Skorec vodní je většinou stálý pták, pouze někdy za tuhých zim odlétá do nižších poloh

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Pěvci;  Čeleď: Skorcovití; Rod: Skorec

Volavka popelavá   Ardea cinerea

   Volavka je poněkud menší než čáp bílý, kterému se do jisté míry podobá; svrchu je však vždy šedá a za letu má esovitě zahnutý krk. Dospělí ptáci mají bílý krk a bílou hlavu s dlouhými černými pery. Často ji lze pozorovat na polích, kde loví hraboše, a zejména u vod, kde číhá na ryby, obojživelníky, hmyz apod.  Hnízdí během března či dubna v různě velkých koloniích na stromech. O vajíčka a později i o mláďata se starají oba rodiče.U nás hnízdící volavky jsou z větší části tažné a zimují především ve Středomoří. Ptáci, které u nás můžeme pozorovat na podzim a v zimě, většinou pocházejí ze severu a severovýchodu. V Červeném seznamu ČR je přes stoupající stavy v kategorii NT - téměř ohrožený druh.

Říše: Živočichové; Kmen: Strunatci; Třída: Ptáci;  Řád: Brodiví;  Čeleď: Volavkovití;  Rod: Volavka