STAVBA RYBÍHO TĚLA

Tvar rybího těla

  
   Rybí tělo má tři části – hlavu, trup a ocas. Přecházejí plynule jedna v druhou. Hlava začíná rypcem, končí skřelovými otvory. Na hlavu navazuje trup,který uzavírá tělní dutinu. Na trup je napojen ocas.

  Tvar rybího těla vychází z prostředí, ve kterém daný druh ryby žije. Např. ryby, které žijí v proudech, mají tvar těla vřetenovitý, z boků lehce zploštělý (pstruh, lipan, bolen, jelec proudník), parma žijící při dně má zploštělé břicho a hřbet méně klenutý, ryby stojatých vod mají tělo vyšší a zavalitější (kapr, cejn, karas).

  Tvar rybího těla dokreslují ploutve. Jsou orgány pohybu i rovnováhy a přispívají i ke vzhledu ryby. Rozeznáváme ploutve liché a párové. Z lichých je zvlášť významná ploutev ocasní, protože odrazy o vodu zrychluje pohyb ryby vpřed, je i směrovým kormidlem. Hřbetní ploutev spolu s řitní pomáhá udržovat stabilitu ryby. Párové ploutve, prsní a břišní, zajišťují rovnováhu ryby, slouží i ke změnám směru. Tuková ploutvička lososovitých ryb a sumečka amerického nemá zřejmý význam.
 Podle tvaru rozeznáváme ploutve uťaté, vykrojené i oblé.

Hlava a ústa ryb

   Hlava je nejnápadnější částí rybího těla. Stačí si zapamatovat její tvar, polohu úst a jejich velikost, utváření zubů, počet vousků i jejich délku, abychom bez pochybností poznali druh ryby. Všímáme si i očí, jejich polohy i velikosti.

    Velikost rybí hlavy vyjadřujeme poměrem její délky k délce těla nebo celkové délce ryby. Většina ryb má hlavu víceméně kuželovitou,ze stran zploštělou. Např. charakteristická hlava štiky s prostornými ústy, sumec velký má hlavu nápadně širokou, shora zploštělou, podobnou hlavu má i mník. Hlava úhoře je malá, kuželovitá, mihule má hlavu uťatou, ukončenou kruhovitými přísavnými ústy.

    Podle polohy posuzujeme ústa ryb jako koncová (střední), horní a spodní.
Střední ústa mají : pstruzi, hlavatka, všechny druhy jelců, plotice, ouklejka pruhovaná, okoun a candát.
Spodní ústa mají : parmy, hrouzci a sekavcovité ryby, cejni, podoustev, ostroretka, drsci a jeseteři.
Horní ústa mají : ouklej obecná, perlín, karas, tolstolobik aj.
Polospodní mají lipan, kapr, amur.

   Ústa kaprovitých a sekavcovitých ryb jsou na pohled bezzubá, zuby jsou až na požerákových kostech u vstupu do jícnu. Požerákové zuby jsou v jedné, dvou až třech řadách. Jsou převážně protáhlé, tupě kuželovité. Potravu nekoušou, ale jen drtí a rozmělňují. Jsou to zuby nepravé, neobnovují se, s růstem ryby se postupně zvětšují.

   Dravé ryby mají zuby jehlovité nebo úzce kuželovité, které slouží k jistějšímu uchopení kořisti, jejímu umačkání a nasměrování do jícnu, protože kořist polykají vcelku, obvykle hlavou napřed. Zuby dravých ryb po opotřebení vypadávají a jsou nahrazovány novými zuby.

Kostra rybího těla

    Kostra je oporou i výztuží těla, svým uspořádáním určuje i jeho tvar. Skládá se z kostry hlavy a z páteře, která je podélnou osou těla. K páteři jsou připojena žebra. Kostra ryb je pevná a pružná, je to proto, aby odolala tlaku a proudění vody.

    Lebka našich ryb je složena z velkého množství plochých kostí, které jsou srostlé tak, aby chránily mozek a rovnovážněsluchové ústrojí. K vlastní lebce je připojena vnější kostra hlavy, zvaná obličejová. Je tvořena mimo jiné kostmi patrovými, čelistními a skřelovými. Na patře ústní dutiny leží lichá kost radličná. U kaprovitých a sekavcovitýoch ryb je poslední žaberní oblouk přeměněn v požerákovou kost s požerákovými zuby.

    Páteř je tvořena obratli, jejichž počet je dán druhem ryby. K hrudním obratlům jsou po stranách připojena žebra, která končí volně ve svalovině. Páteř dovoluje rybě prohýbat se z boku na bok, ve svislém směru jen omezeně.Čím má páteř víc obratlů, tím víc se ryba dokáže prohnout.

    Ploutve mají samostatnou kostru, liché zasahují opěrnými kůstkami svých základen mezi výčnělky páteře. Ocasní ploutev je připojena k poslednímu článku páteře. Ploutve jsou vyztuženy paprsky, většinou měkkými, okounovité ryby mají v první hřbetní ploutvi tvrdé paprsky vybíhající v ostny.

Kůže a šupiny ryb

    Tělo ryb je kryto kůží, která je chrání před nežádoucími změnami ve složení vody i před mechanickým poškozením. Většina ryb má šupiny, jež zvyšují ochranu před vnějšími vlivy a zmírňují tlak vody na jejich tělo. Kůže je pevná, pružná, tvořená vnější pokožkou a od ní ležící škárou. Pokožka je vybavena slizovými žlázami. Sliz činí rybu hladkou a snižuje odpor při jejím pohybu ve vodě. Vydatně chrání rybu před poškozením, proto rybu nikdy nebereme do suchých rukou, příliš ji netiskneme a hlavně ji nenecháme tlouci se po tvrdém břehu.
Rybí šupiny jsou ploché, pevné útvary, vyrůstají ze škáry a vězí víceméně pevně v záhybech kůže. Překrývají se vzájemně na způsob tašek na střeše. Počet šupin na boční čáře nám pomáhá při určování druhu ryby.
 Z našich ryb nemají šupiny sumec velký, sumeček americký a vranky.

 Dýchání a krevní oběh ryb

     Ryby dýchají převážně žábrami, uloženými na čtyřech žaberních obloucích. Ty jsou kostnaté nebo chrupavčité, pružné. Nesou po dvou řadách plátků, jejichž plocha je zvětšena řasnatou sliznicí. Žaberní tkáň je prostoupena sítí krevních vlásečnic. Žábry jsou kryty skřehlemi. Při dýchání ryba nasaje ústy vodu, která po jejich uzavření proudí žábrami, omývá je a vystupuje otevřenou žaberní štěrbinou. Krev zbavená v těle ryby kyslíku a nasycená oxidem uhličitým je do žaber pumpována srdcem. V síti vlásečnic žaberní tkáně nastává výměna plynů mezi krví a vodou. Do vody přechází oxid uhličitý, ale i značné množství zplodin látkové výměny. Kyslík rozpuštěný ve vodě se předává do krve, kde se váže na červené krvinky. Rozpustnost kyslíku se zvyšující teplotou vody klesá.

   Srdce ryb je malé a má jednu komoru a jednu předsíň. Z předsíně vstupuje neokysličená krev do svalnaté komory s chlopněmi, usměrňující její tok do žaber. Po odstranění oxidu uhličitého a novém okysličení krvinek je krev do hlavy vedena krkavicemi, do těla aortou a dalšími tepnami k jednotlivým orgánům. Krev přivádí tkáním živiny a odvádí z nich oxid uhličitý a další produkty látkové výměny. Rybí krev má daleko větší srážlivost, než krev lidská, takže ryba ani při větším poranění nevykrvácí. Ryby mají proměnlivou teplotu krve, je vždy o trochu teplejší než voda, ve které ryba žije.

Zažívací a vyměšovací ústrojí

   Trávicí ústrojí ryb začíná ústy. Z nich potrava postupuje jícnem do žaludku a střeva . Nedravé ryby nemají vyvinutý žaludek a jeho činnost přebírá přední část střeva. Trávení v žaludku dravých ryb se děje v kyselém prostředí, ve střevě v neutrálním. Trávicí pochody ve střevě nedravých ryb se uskutečňují v alkalickém prostředí.
   K trávicímu ústrojí patří játra se žlučníkem a slinivka břišní. Játry prochází krev bohatá na živiny uvolněné v procesu trávení a vstřebané stěnou žaludku nebo střeva. Navíc je v nich krev zbavována škodlivých odpadních látek. Játra vylučují žluč, která rozptyluje tuky, aby se lépe trávily. Ta je spolu s jinými enzymy produkována slinivkou. V játrech se ukládají zásobní látky potřebné k přezimování. Játra dravých ryb mají přesně ohraničený tvar, u nedravých ryb obrůstají střevní kličky. Žlučník je váčkovitý, nápadně zelený. Trávením se potrava rozkládá v jednoduché látky schopné vstřebat se stěnou žaludku a střeva do krve. Tím je přiváděna energie k pohybu i růstu ryb a v období hojnosti potravy i ke tvorbě zásobních látek.

    Základním orgánem vyměšovací soustavy jsou ledviny, ve kterých se tvoří moč obsahující koncentrované odpadní látky. Moč odvádějí z těla močovody. Nestravitelné tuhé zbytky potravy jsou peristaltickými pohyby střev posunovány k řitnímu otvoru a vyváděny mimo tělo ryby. Ledviny jsou párový útvar přiléhající k páteři, nápadně tmavě červený. Temně červená je i slezina, která je u dravých ryb zřetelně ohraničena, u nedravých rozptýlena podobně jako játra. Je to krvetvorný orgán, který se vlastního trávení nezúčastňuje.

    V tělní dutině ryb se nacházejí také pohlavní orgány, vaječníky samic obsahující jikry a varlata samců s mlíčím.

Nervové a smyslové ústrojí ryb

   Ústředím nervové soustavy je mozek, který je u ryb nápadně malý. Je protáhlý a podélně rozčleněný. Jeho některé oddíly, spolu s prodlouženou míchou, jsou sídly rybích smyslů. Mícha vede horním páteřním kanálem až na konec těla ryby. Vybíhá z ní tolik párů nervů, kolik má páteř obratlů. Ryby mají obvyklých pět smyslů (sluch, zrak, hmat, čich a chuť), ale přizpůsobených životu ve vodě. Jakýmsi šestým smyslem, daným právě jen rybám, je boční čára.

   Zrak – rybí oko je uzpůsobeno spíše k vidění na blízko, kolem sebe ryby vidí prakticky na všechny strany. Ryby rozeznávají velikost, tvar i barvu předmětů, vidí i za tmy, kdy jsou zrakové vjemy určitě doplňovány signály zprostředkovanými boční čarou.

   Sluch – ústrojím sluchu a současně i rovnováhy je vnitřní ucho. Je to párový orgán uložený v lebce po stranách zadního mozku. Sestává z bludiště, rozděleného do tří váčků, a z trojice k sobě kolmých chodbiček. Na výstelce váčků spočívají kaménky – otolity. Zvuk, přenášený chvěním otolitů, je veden do mozku sluchovým nervem. Když se ryba vychýlí ze základní polohy, slouží otolity jako čidla rovnováhy. Změnou tlaku na citlivá nervová zakončení vyvolají reakci, která rybu přinutí k zaujetí rovnovážné polohy. Ryby slyší a reagují hlavně na zvuky s vyšším kmitočtem, které lidské ucho neslyší. hlubší zvuky vnímají spíše boční čarou.

   Na udržování rovnováhy se podílí i plynový měchýř ryb, uložený pod páteří a ledvinami. Bývá jednoduchý, protáhlý, přirostlý k páteři. U kaprovitých ryb je dvoudílný, volně uložený, na přední části spojený s vnitřním uchem. Z našich ryb nemá plynový měchýř vranka, u sekavcovitých ryb je malý, zčásti zkostnatělý. Plynový měchýř upravuje měrnou hmotnost rybího těla tím, že vyrovnává tlak své náplně s vnějším tlakem vody. Tím rybám umožňuje udržovat se bez potíží v libovolné hloubce. Ryby s dvoudílným plynovým měchýřem mohou zaujmout polohu šikmo hlavou dolů nebo nahoru s tím, že tlak v zadní komoře se zvýší, v přední sníží a naopak.

   Čich – čichové ústrojí svou polohou na rypci i svým zhledem připomíná nozdry. Čidlem jsou pohárkovité buňky napojené na čichový nerv. Soudí se, že čichové vjemy se týkají jen slabých zápachů přinášených vodou i z větší vzdálenosti.

   Chuť – chuťové buňky sedí na rtech ryby, na patře, na vstupu do jícnu, na vouscích. Kapr, ale i jiné druhy ryb mají chuťové buňky i kdekoliv na těle v kůži. Chuť potravy je zřejmě vnímána nablízko.

   Hmat – hmatovým ústrojím jsou pupence s citlivými buňkami, umístěné na hlavě, v ústech, na vouscích a ploutvích, ale i jinde na těle.

   Boční čára – je takovým šestým smyslem, charakteristickým právě rybám. Je patrná jako řada kanálků na boku ryb, někdy je doplněna čivnými jamkami na hlavě, nebi i jinde na těle. Boční čarou ryby vnímají rozruch ve vodě, jako třeba pohyb rybky vyhlédnuté jako kořist, dopad hmyzu na vodní hladinu apod. Ale i každý hlučnější krok na břehu a hlavně brodění se vodou. boční čára pomáhá se rybám orientovat v kalné vodě, potmě, vnímat blízkost kořisti anebo blížícího se dravce, sdružovat se v hejna.

                                                                                                        h.o.

                                                    (podle knihy Ryby zblízka autorů Z. Šimůnka a J. Rysa)