RYBNÍKY A RYBNIČNÍ ŘÍZENÉ CHOVY RYB

    Cílem řízeným chovů ryb v rybnících je hospodárná produkce žádaných konzumních ryb. Mimo kapra, lína a některých druhů dravých ryb (jejichž úkolem bylo omezovat plevelné ryby ubírající potravu kaprovi) se úspěšně chovají i cizokrajné druhy ryb, které u nás zdomácněly.
    Už v 19. století třeboňský rybníkář J. Šusta přišel na to, že kapr není schopen využít všech složek živočišné a zčásti ani rostlinné potravy, které mu rybník nabízí. Hledal proto rybu, která by vhodně doplnila rybniční chovy. Volba padla na síha severního – marénu a v roce 1882 byla dovezena do Třeboně. Brzy se stala cennou vedlejší rybou kaprovitých rybníků a postupně se rozšířila i do jiných rybníkářství vyšších poloh. Časem se úspěšně zavedly do rybníkářských chovů i další druhy ryb – síh peleď, okounek pstruhový a tzv. býložravé ryby pocházejí z Dálného východu – amur bílý, tolstolobik bílý a tolstolobec pestrý.

 
Síh severní maréna

    Maréna k nám byla dovezena z Polska a umělým vysazováním se rozšířila mimo řízeného chovu v rybnících i do některých údolních nádrží. K životu potřebuje poměrně čistou vodu s dostatkem kyslíku a teplota nad 25°C je už pro ni smrtelná. Žije společensky, zdržuje se převážně poblíž dna, ale koná daleké tahy za potravou. Zprvu se živí zooplanktonem, později zoobentosem i menšími rybkami, sbírají hmyz z hladiny.
    Maréna má ladné, štíhlé tělo. Hlavu má malou s tupým rypcem, lehce přesahujícím ústa., která jsou ve spodní poloze. Tuková ploutvička značí příslušnost marény k čeledi lososovitých.  Přirozený výtěr u nás probíhá jen na některých lokalitách v listopadu a prosinci. Do většiny revírů jsou proto vysazovány marény získané umělým výtěrem.

    V sedmdesátých letech k nám byl dovezen z ruské Sibiře síh peleď, který u nás rychle zdomácněl. Ve srovnání s marénou je peleď vyšší ve hřbetě a má menší hlavu. Ústa má menší, ve střední poloze. Je stejně zbarvena jako maréna a podobá se jí i způsobem života.
    Na rozdíl od marény má peleď nižší nároky na obsah kyslíku ve vodě a snese i vyšší teplotu vody, takže je vhodná i do rybníků nižších poloh. V našich vodách se peleď rozmnožuje jen místy, pro potřeby rybničního chovu se vytírá výhradně uměle. K výtěru dochází v zimních měsících, obvykle na přelomu listopadu a prosince při poklesu vody na 2 – 3 °C.

Okounek pstruhový

   Okounek k nám byl dovezen koncem minulého století z Ameriky. Dnes se ojediněle vyskytuje v rybnících, kde se chová jako vedlejší rybniční ryba. Žije společensky, je velmi dravý, ale navzdory velkým ústům dává přednost drobnějším soustům.
   Okounek je zavalitější než okoun říční, má plynulejší linii hřbetu a mohutnější ocas. Hlava zabírá skoro třetinu délky těla. Má velká ústa a větší zuby než okoun říční. Ústa jsou rozeklána daleko za úroveň oka, mají vzhůru zahnutou dolní čelist, která značně přesahuje horní.  Živí se živočišnou potravou, v mládí zooplanktonem a vodním hmyzem, později žere pulce žab, žáby a ryby přiměřeně menší velikosti. V jeho domovině dorůstá až do 8 kg, ale v našich vodách je jeho růst velmi pomalý s maximem do 2 kg. 

 
Amur bílý

   Původním domovem amura je povodí řeky Amur ve východní Asii na území Číny a Ruska. K nám byl poprvé dovezen v roce 1961 na Třeboňsko. Do volných vod začal být vysazován v 70. letech 20. století. Vyskytuje se výhradně ve stojatých vodách s dostatečným množstvím zatopených pobřežních porostů ( např. rákos, orobinec). U nás se v přírodě nevytírá, jeho výskyt musí být udržován umělým vysazováním.
   Amur má protáhlé tělo s menší hlavou. Ústa jsou v polospodní poloze . Amuři žijí v hejnech. Živí se výhradně vodním rostlinstvem, které spásají ze dna a tak je udržují na únosné míře.  Velmi rychle roste – váhový přírůstek činí průměrně 2-3 kg ročně.

 
Tolstolobik bílý

   Tolstolobik k nám byl dovezen v šedesátých letech 20. století. Jeho domovinou je východní Asie (především Čína) a povodí řeky Amur. Vyhovují mu teplejší, víc zarostlé stojaté vody. Živí se planktonem, zejména rostlinným, požírá i řasy a sinice, které jsou při přemnožení ve vodách nežádoucí. Využití drobného planktonu mu umožňují dlouhé žaberní tyčinky. Tolstolobik  roste pomaleji než amur nebo tolstolobec a 60 cm délky (cca 3 kg váhy) překračuje v 5. až 7. roce života. V našich podmínkách nebyl přirozený výtěr zaznamenán, proto je tolstolobik vytírán uměle. Žije společensky v hejnech.
   

Tolstolobec pestrý

   Tolstolobec je další dovezenou rybou z Dálného východu –původně pochází ze střední a jižní Číny. K nám byl dovezen v roce 1966. U nás se v přirozených podmínkách nerozmnožuje a jeho výskyt je proto podmíněn umělým výtěrem a vysazováním.
    Podobá se tolstolobikovi, je však mohutnější a má větší hlavu. Ústa má v poloze střední.
    Po celý život se živý převážně živočišným planktonem, rostlinným planktonem jen příležitostně. Vyhledává i hrubší zoobentos. Jeho žaberní tyčinky nejsou uzpůsobeny k zadržování tak jemných částic, jako je tomu u tolstolobika. Roste velmi rychle – od třetího roku průměrně o 2 kg za rok.
   Je velmi plachý a k jeho pozoruhodným vlastnostem patří, že při zasažení hlukem lodi nebo přiblížení se stínu vyskakuje vysoko nad hladinu.

                                                                                                             h.o.

                                          (podle knihy Ryby zblízka autorů Z. Šimůnka a J. Rysa)