Koljuška tříostná

  Koljuška není naším původním druhem - žije v téměř celém severním mírném pásmu a to jak ve sladkých, tak i brakických vodách a dokonce místy obývá i okrajové oblasti moře. Do našich vod byla zavlečena pravděpodobně akvaristy, kteří ji vysadili do řady menších vod např. kolem Prahy. Vzhledem k postupnému zániku drobných vodních ploch a minimálnímu zájmu o tento druh lze konkrétní lokality výskytu koljušky u nás těžko určit. Dává přednost drobným stojatým vodám – příkopům, tůňkám a zanedbaným rybníčkům, často i takovým, kde se jiné druhy ryb ani nevyskytovaly. Ačkoli neplave špatně, žije spíše u dna.

   Koljuška je drobná štíhlá rybka dosahující délky 7-9cm. Hlava zaujímá čtvrtinu délky těla. Ústa jsou velká, v horní poloze. Na hřbetě jí trčí tři samostatné ostny, kterými může libovolně pohybovat, stejně jako břišními ostny, které nahrazují břišní ploutve. Tyto břišní ostny dovede pevně přimknout ke kýlu, ve kterém se takto skryjí.  
  Koljušky žijí ve skupinách, milují houštiny vodního rostlinstva. Jejich hlavní potravou jsou drobné vodní organismy, zejména plankton a larvy pakomárů. Třou se koncem dubna, kdy sameček staví z úlomků rostlin hnízdo, do kterého samička naklade jikry, které sameček po oplodnění opatruje.

 
Jeseter malý  

  Jeseter malý je poměrně rozšířeným druhem obývajícím řeky ústící do Černého, Azovského a Kaspického moře. Dodnes se vyskytuje v Dunaji a pravidelně v malém počtu proniká i do dolní Moravy a ojediněle se vyskytuje i na dolním toku Dyje. Zdržuje se v hluboké, tažné vodě, ale nevyhýbá se ani proudům.

Tělo jesetera je štíhlé, na břiše lehce zploštělé. Ústa leží na spodu hlavy, před nimi vyrůstá příčná řada čtyř  vousků. Jediná skřelová kost je zajímavá tím, že plně neuzavírá žaberní štěrbinu. Část nezakrytých žaber je zbarvena zeleně. Kostra hlavy a páteř jsou chrupavčité. Tělo je kryto tlustou, lysou kůží. Namísto šupin jsou vyvinuty kostěné štítky.
  Jeseteři žijí v hejnech, hlavní složkou jejich potravy je hrubší zoobentos. Narozdíl od jiných druhů jeseterů jeseter malý celý život prožije v určitém úseku řeky, aniž by vytřené ryby táhly do moře a s nimi i jejich ročci.

   Patří do souboru chráněných živočichů.

Hlavačka mramorovaná

 S touto drobnou rybkou se můžeme setkat  v nejdolejším úseku Moravy a Dyje, v posledních letech proniká do některých přítoků Dyje (Jihlava, Svratka, Kyjovka, Jevišovka). Patří k našim nejmenším rybkám – měří 6-8 cm.

 Hlavačka se podobá vrance, ale má útlejší tělo, zespoda ploché – je rybkou dna. Ústa jsou ve střední poloze s drobnými zoubky. Typickým znakem tohoto druhu je přísavka vzniklá srůstem břišních ploutví. S její pomocí se přichycuje na kameny.  Na rozdíl od vranky má hlavačka šupiny, holý je jen týl hlavy.
   Hlavačka se přizpůsobuje barvě dna, na hřbetě bývá hnědá, na bocích světlejší, na břiše okrová. Tělo je příčně pruhované, pruhy se rozpadají ve skvrny- proto mramorovaná. Všechny ploutve, s výjimkou břišního terče, jsou výrazně příčně pruhované.

  Stejně jako vranka ani hlavačka nemá plynový měchýř, proto se pohybuje po dně drobnými přískoky. Za dne se ukrývá pod kameny nebo v houštinách vodního rostlinstva, v noci vyjíždí za potravou. Živí se drobnějšími živočichy dna, zejména červy. Tře se zjara.

   Patří do souboru chráněných živočichů.

 
Blatňák tmavý

  Vyskytuje se velmi vzácně v povodí Dunaje, u nás v povodí řeky Moravy. Dává přednost vodám zarostlým vodním rostlinstvem. Dorůstá délky 8-10 cm a samečci jsou menší než samičky.

 Blatňák má protáhlé, lehce zavalité tělo. Hlava je tupá s ústy ve střední poloze.

   Blatňáci žijí ve skupinách po několika kusech, vždy v houštinách vodního rostlinstva, ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách. Živí se hlavně plovoucími larvami hmyzu.

   Patří do souboru chráněných živočichů.

Ostrucha křivočará

   U nás žije pouze ve velkých řekách dunajského povodí, hlavně na dolním toku Moravy a Dyje. Ostruchy se zdržují v hejnech projíždějících pod hladinou. Živí se planktonem, drobným potěrem a hmyzem. Třou se zjara.

 Ostrucha připomíná ouklej obecnou, ale jako ryba vysloveně povrchová má hřbetní linii téměř rovnou, břicho je naopak vyklenuté. Hlava je poměrně malá, s prostornými ústy směřujícími k hladině. Typickým znakem je křivolaký, zprohýbaný průběh boční čáry. 

   Patří do souboru chráněných živočichů.

                                                                                                                     h.o.

                                                   (podle knihy Ryby zblízka autorů Z. Šimůnka a J. Rysa)